Těžba rašeliny na Blatech

07.10.2015 20:22

Těžba rašeliny na Blatech

Počátky těžby rašeliny v oblasti Borkovických blat jsou opředeny mnoha pověstmi. Jedna z nich vypráví, že si kdysi na pastvě u lesa rozdělal sluha z Komárova oheň. Aby se oheň nerozšířil, obložil ho místo kamenů suchými kusy bláta, které tu zbyly po vyrýpání svodnice. Ale bláto shořelo.  A tak lidé začali topit suchým blátem z Blat, které si rýpali na přístupných místech.

S těžbou rašeliny bylo na Borkovických blatech započato v polovině 19. století. Archivní dokumenty uložené ve Státním oblastním archivu Třeboň (účty za prodej borků) dokládají aktivitu borkování od roku 1854. Z počátku si každý na Blatech mohl rýpat rašeliny tolik, kolik potřeboval. Lesní správa používala borky nejen pro vlastní potřebu, ale později také prodávala jednotlivé části rašeliniště dalším zájemcům. Těm byly vyměřeny jednotlivé díly, které byly pronajaty na jedno období. Tyto prodeje měly zvláštní podmínky, do kterých byly zahrnuty i podmínky rekultivace plochy (urovnání odtěžené plochy, přeměna na louku – to vše na vlastní náklady). Pevně bylo stanoveno také ponechání tzv. rekultivační vrstvy o výšce nejméně 30 cm nad minerálním podložím. Svrchní skrývka musela být do ložiska také vrácena. Těžba však probíhala velmi bezohledně a povinná rekultivace nebyla v mnoha případech provedena. Rašelina byla využívána především jako palivo - jako stelivo byla místní rašelina nevyhovující.

V roce 1893 požádal jeden blatský sedlák lesní správu o dovolení použít vytěženou rašelinu jako hnojivo. O pár let později, v roce 1903, bylo v Zálší na 12 ha založeno pokusné demonstrační rostlinné hospodářství, kde byly testovány různé způsoby kultivace. Toto pokusné hospodářství v roce 1923 zaniklo. V roce 1918 byla těžba přenechána soukromníkům, kteří v roce 1922 vytvořili Sdružení producentů rašelinných výrobků. V roce 1923 vznikla Česká společnost pro těžení a zužitkování rašeliny v Soběslavi. V roce 1940 byla s cílem vyzkoumat nejvhodnější způsoby kultivace založena Výzkumná rašelinářská stanice – ta fungovala až do roku 1989.

V roce 1948 byl zřízen Národní podnik rašelina Soběslav, jehož součástí se stali drobní živnostníci a menší soukromé podniky. Těžba byla prováděna ručně, pouze za pomoci transportních pásů. Později se metodou bagrování začalo těžit v části ložiska Jitra. V roce 1955 byl zaveden nový způsob těžby rašeliny – frézování. Pro frézování musel být povrch důkladně připraven: zbaven veškerého porostu, kořenů atd. Pro tyto předtěžební práce se využívaly další speciální stroje: rotační vyorávač kořenů, profilovač, řádkovač kořenů, úhlová fréza a čistič kanálů. Hladina podzemní vody musela sahat minimálně 40 cm pod povrch těžené plochy. Pro tyto účely byla na Borkovických blatech vybudována odvodňovací síť kanálů a stok ústících do hlavní odvodňovací stoky. Vytěžená rašelina byla pak nakládána přímo na auto nebo do vozíků jezdících po úzkokolejné dráze a odsud byla sypána do nákladních aut.

Na Borkovických blatech probíhala průmyslová těžba frézováním pouze na ložisku Jitra. Po vytěžení hlavních ložisek byla těžba v roce 1979 ukončena. Celkem bylo vytěženo 1 700 000 tun rašeliny na ploše o rozloze 400 ha. V roce 1980 byla nejzachovalejší část Blat o rozloze 54,5 ha vyhlášena chráněným územím. V roce 2000 bylo chráněné území rozšířeno o sousední pomalu regenerující vytěžené plochy na rozlohu 91,10 ha. Změna rozšíření rezervace byla provedena Jihočeským krajem v roce 2011.

Devastace rašeliniště probíhala, jak bylo uvedeno výše, již od poloviny 19. století. Tradiční ruční těžba tzv. borkování však nezanechala tak výrazný negativní dopad jako pozdější těžba průmyslová, která byla ukončena v roce 1978. Průmyslová těžba rašeliniště se zastavila až na samém okraji později zřízené rezervace. Negativní dopad na celou oblast měl především výrazný pokles hladiny podzemní vody způsobený vybudováním systému odvodňovacích stok a kanálů hlubokých až několik metrů. Frézování snížilo původní terén místy o 1 až 2 m.
Tyto negativní jevy přispěly k nadměrnému odumírání vzácné borovice blatky. Změnilo se i původní složení dřevin původního porostu (vzniklá holá místa rychle zarůstala náletovými dřevinami). Tento degradační proces, i když v minimální intenzitě, probíhá prakticky dodnes. Místa těžená ruční těžbou (především na ploše současné PR Borkovická blata) regenerují oproti plochám těženým průmyslově poměrně rychleji. Hospodaření v lesních porostech nemělo na vývoj lokality významnější negativní vliv. Těženy byly pouze okrajové a snadno dostupné lokality. Severní část lokality byla poškozena dobýváním pryskyřice tzv. smolařením.
Součástí přírodní rezervace Borkovická blata je i naučná stezka, která byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1980. Délka trasy je 5,5 km. Zásluhu na zbudování této naučné stezky má RNDr. Jiří Bumerl – pedagog, který působil na Střední zemědělské škole v Táboře. Stezka je určena především pěším návštěvníkům – z větší části ji také mohou využívat i cyklisté. Výchozím místem naučné stezky parkoviště, které se nachází při pravé straně silnice mezi obcemi Vesce a Mažice. Z toho místa vede k vlastnímu začátku naučné stezky cca 500 m dlouhá značená cesta.
Na stezce je umístěn informační systém, na rozcestích jsou výrazné šipky a na hlavních zastávkách přehledné mapky. Na začátku trasy nalezneme schránku s tištěnými propagačními materiály v několika jazycích. Trasa naučné stezky má celkem 60 zastávek (60 tabulí, 12 velkých a 48 malých), na kterých je prezentována rázovitá blatská kultura, způsoby těžby rašeliny a provedení následné rekultivace a jednotlivé druhy flóry a fauny. Součástí trasy je též expozice těžebních strojů, kterými se rašelina ještě v nedávné době dobývala. Převážná část trasy vede po pevných cestách a část po povalovém chodníku.