Nad Blaty bdí Panna Maria Kojenská

04.08.2015 13:59

Jižní Čechy jsou známy především svými rybníky, hlubokými lesy, močály a rašeliništi. Období třetihor s sebou přineslo zavodnění celé oblasti, v okolí Soběslavi a Veselí nad Lužnicí se vytvořilo obrovské sladkovodní jezero, z něhož vznikly po ústupu posledních dob ledových ve čtvrtohorách jihočeské rybníky, močály a rašeliniště.

Zdejší krajina, tak jak ji známe v současnosti, se začala utvářet přibližně před 10 tisíci lety. K prvním pokusům o její kultivaci došlo již v mladší době kamenné (Neplachov, Mažice), přibližně před 7 tisíci lety. Největší zásahy do ekologického systému však probíhají od středověku do současnosti. Nejrozsáhlejší močály a rašeliniště byla na jihu Čech již od středověku vysoušena pod vedením šlechty z rodu růže: pánů z Hradce, Landštejna a Rožmberky. Získané plochy byly pak následně využívány k zemědělství, zakládání rybníků a s tím souvisejících dalších vodních děl. Rybníkaření se soustředilo především v okolí Třeboně. Severní část jižních Čech, jihozápadně od města Soběslavi, těmto zásahům dlouho odolávala. Tato oblast, nehostinné místo močálů, byla od nepaměti nazývána Blata. Území patřilo již od středověku k málo osídleným, veškeré úpravy terénu byly poměrně nákladné a také zde vedlo jen velice málo stezek, které by mohly propojovat okolní osídlená místa.

Zemědělskou půdu, která je v této oblasti velice úrodná, si museli lidé těžce vydobýt nákladnými odvodňovacími úpravami. Jedním z prvních melioračních zásahů učiněných na konci 13. století, kterým bylo umožněno odvodnit toto močálovité území, bylo vybudování tzv. Blatské stoky. Prochází ve směru od severozápadu k jihovýchodu a u Veselí nad Lužnicí pak ústí do Rytířského potoka a ten potom následně do Lužnice. Po této velké investici bylo možné započít s výstavbou trvalejších lidských sídel, nikoli jen drobných zemědělských usedlostí rozesetých v krajině. První písemné zmínky pocházejí z poloviny 14. století, i když k založení vesnic došlo již nepochybně o něco dříve. První písemnou zprávu o obcích Mažice, Svinky, Zálší, Borkovice a Vlastiboř nalézáme v roce 1354, kdy Oldřich z Hradce prodal tyto jmenované vsi bratřím Petrovi, Joštovi a Oldřichovi z Rožmberka.  

Po vymření rodu Rožmberků (1611) se majitelem těchto držav stal Jan Jiří ze Švamberka a následně jeho syn Petr. Ten se však aktivně podílel na stavovském povstání v letech 1618-1620 a přestože zemřel roku 1620, byl posmrtně odsouzen ke ztrátě veškerého majetku a panství připadlo císaři Ferdinandu II. V roce 1660 koupili třeboňské panství a tím i námi sledované území Schwarzenberkové, kteří ho vlastnili až do roku 1850. Poté byla vrchnostenská správa nahrazena správou státní.

Někdy v polovině 14. století byl v Horním Bukovsku, místě dominujícím nad borkovickými blaty, postaven gotický kostel svatého Štěpána prvomučedníka. Sem byl pravděpodobně v 17. století darován rodem Wratislavů z Mitrovic milostný obraz Panny Marie kojící Ježíška, který byl později označován jako „Panna Maria Kojenská“. Panna Maria Kojenská se stala patronkou Blat. Vždy 2. července, ve svátek Navštívení Panny Marie, se sem konala procesí z okolních blatských vesnic. Tato tradice zanikla až v polovině 20. století.

Borkovická blata patří z hlediska přírodovědného, historického ale    i národopisného k unikátním oblastem jižních Čech. Kvalitní a úrodná půda dala další název této oblasti – často je též nazývána Pšeničnými nebo Bohatými blaty. Toto vše se odrazilo na místní bohatě zdobené architektuře a na lidovém kroji oblasti. Blatský kroj prodělal převratný vývoj. Z prostých částí se proměnil na kroj bohatě vyšívaný. Svoji podobu si udržel od poloviny 19. století až do současnosti. Setkat se s ním můžeme i dnes ve sbírkách soběslavského muzea nebo při místních slavnostech.

Podobný vývoj jako kroj prodělala i místní architektura. Vznikly zde typické zemědělské stavby se širokými světlými průčelími, se štíty a branami bohatě zdobenými štukovým dekorem. Statky působí svou mohutností a vynikají svým zdobením. Obytná část je se špýcharem spojena klenutou branou s velkými vraty a malými dvířky. Sídla v této podobně se zde objevují od konce 18. století. Bohatá Blata se rozvíjela především v 19. století, kdy se rozšiřovala i výstavba nových statků, ale i menších zemědělských usedlostí.

První polovina 20. století však přinesla výrazný pokles počtu obyvatel, jehož odůvodnění nalezneme v obecném historickém dění. První a druhá světová válka si i zde na Blatech vybraly své oběti. Dalším důvodem byl také odchod obyvatel za prací do měst. I v druhé polovině 20. století se tak počet obyvatel snižuje. V období vlády komunismu dochází ke kolektivizaci a k degradaci hodnot vesnického života. Přetržení rodových vazeb k historickému majetku již některé obyvatele nenutí žít v rodné vesnici a stěhují se za prací jinam. V porevoluční době se také již málokdo vrací k soukromému zemědělství. Počet obyvatel se pomalu ustaluje, ale ani nových domů není postaveno mnoho. Přerušení tradičního vztahu k rodné vsi a historickému majetku, který živil po staletí celé rody, zanechalo nesmazatelné stopy na vývoji námi sledovaného území Borkovických Blat.