Dolní Bukovsko - historie obce

22.09.2017 07:21

Dolní Bukovsko

Městečko leží na okraji Pšeničných Blat, které mají v rámci jihočeského regionu téměř nejpříhodnější přírodní podmínky pro osídlení. Archeologické nálezy potvrzují obsazení této krajiny prvními zemědělci před více než 7 tisíci lety. Většina dnešních obcí vznikla doplňováním staršího osídlení v průběhu 12. - 13. století o další nové lokality, nebo koncentrací starších malých sídel rozptýlených po krajině. Také Dolní Bukovsko mělo svého předchůdce v osadě, známé četnými archeologickými nálezy, v polohách „Na Libuši“ a „Staré Město“ severozápadně od dnešního městečka. Keramika a kovové předměty vypovídají o tom, že po polovině 13. století zdejší starší osídlení zaniklo a přesunulo se do historického centra Dolního Bukovska.

Z pravidelné dispozice jádra obce s rozlehlým tržištěm uprostřed je zřejmé, že šlo tehdy o pokus o městské založení pravděpodobně panovníkem, které se však rozvíjelo pouze pozvolna. Konflikt mezi Přemyslem Otakarem II. a Vítkovci nepříznivě poznamenal počátky městečka a způsobil jeho následnou stagnaci. Až Lucemburkové se znovu vracejí k některým záměrům posledních Přemyslovců. Pro obnovu mocenského centra na strategické ostrožně v Bechyni (dříve významného pravěkého a slovanského hradiště) se snaží Jan Lucemburský vytvořit pevnou ekonomickou základnu v jeho okolí, proto s Petrem z Rožmberka směňuje Bukovsko, Neplachov a Drahotěšice za 3 vsi u Bechyně, které patřily Vítkovcům.  Dolní Bukovsko tak přešlo do držby Rožmberků. Tento rod dnes připomíná znak obce, který je tvořen z červené rožmberské růže se zlatým středem a zelenými lístky na stříbrném štítě.  

Nový majitel městečka, Petr z Rožmberka, postavil na jeho západním okraji i panské sídlo - tvrz chráněnou soustavou rybníčků. Připomínána je v listě Karla IV. z r. 1349 (její zbytky objevil a prozkoumal vynikající znalec místních dějin řídící učitel František Švinger v letech 1924-1925, k dalším objevům došlo při úpravě rybníka v r. 1942). Podle svědectví písemných pramenů na tvrzi žil správce (purkrabí), ale častými hosty zde byli sami Rožmberkové. Výhodná poloha městečka inspirovala majitele ke koupi řady vesnic v okolí, vzniká tak postupně rozlehlé panství (podle urbáře z roku 1380 k němu náleželo 15 vesnic a část další). Narůstající počet obyvatel vyvolal i změny duchovní správy. Petr z Rožmberka vystavěl na rozlehlém bukovském náměstí kostel Narození Panny Marie. V průběhu šedesátých let 14. století byl kostel vyzdoben kvalitními nástěnnými malbami, z nichž vynikají především motivy z Nového zákona.

Na počátku 15. století dochází znovu k zásadním změnám. Dolní Bukovsko je připojeno k panství Třeboň a vzniká tak rozsáhlé rožmberské dominium. Zaniká i tvrz, která ztratila význam jako správní bod okraje panství (v r. 1404 je připomínán poslední bukovský purkrabí Přibík z Žimutic). Rožmberkové se ale snaží, aby prosperovala i ta nejvzdálenější místa panství, dále od centra. Petr IV. z Rožmberka uděluje obyvatelům Dolního Bukovska právo volného odkazu majetku. Vilém z Rožmberka uděluje městečku (1555) právo konat tři výroční trhy a vařit pivo. Slavný a vyhlášený je týdenní dobytčí trh, na který jezdí kupci z širokého okolí i zahraničí. Právem označuje významný český historik Zikmund Winter 16. století jako „zlatou dobu českých měst“, platí to i o našem městečku.

Po vymření Rožmberků potvrzuje všechna starší privilegia i nová vrchnost Jan Jiří ze Švamberka v r. 1612. Brzy však přichází dramatické období třicetileté války. Dolní Bukovsko je vydrancováno a vypáleno, v roce 1622 byla císařskými nakonec dobyta i Třeboň. Za účast v protihabsburském povstání byl majetek Švamberkům zkonfiskován a celého panství se ujímá sám císař Ferdinand II. Ale již v r. 1625 jej věnuje svému synu Ferdinandu III. Ten ho pak zastavuje v letech 1637 – 1645 proti dluhu polskému králi Vladislavovi IV. Vasovi. Ale již v r. 1657 je za protihodnotu dluhů panství přislíbeno arciknížetem Leopoldem se souhlasem císaře Leopolda I. Janu Adolfu ze Schwarzenberga. Ten pak získává od roku 1661 celé panství dědičně. Rod Schwarzenbergů byl vrchností Dolního Bukovska až do roku 1848.

Z hrůz třicetileté války se vzpamatovávalo Dolní Bukovsko, ale i celý jihočeský region hodně dlouho (v r. 1661 bylo z 47 gruntů pouze 36 obsazených). Až na počátku 18. století se začala vzmáhat místní řemesla (v r. 1706 schválena cechovní pravidla vrchností), doplňující vyhlášené dobytčí trhy. Konání výročních trhů pak opět schválil v r. 1784 císař Josef II.

 

Počátkem 19. století již v Dolním Bukovsku působilo mnoho řemeslníků, kteří se v roce 1859 sdružili (po zrušení cechů) do živnostenského společenstva. Stále však převažoval zemědělský charakter obce. V roce 1856 byla dolnobukovská lokalie povýšena na farnost. Na místě staré fary, která byla již ve špatném stavu, byla v roce 1900 postavena fara nová. V druhé polovině 19. století také probíhaly stavební úpravy kostela. V roce 1869 má městečko 207 domů s 1574 obyvateli, kolem roku 1900 pak 234 domů a 1243 obyvatel. V tomto roce byl zřízen i poštovní úřad a v roce 1876 byla založena cihelna. Obyvatelé se také začali věnovat domácí knoflíkářské výrobě, která postupně vytlačila tkalcovství.

Také 20. století znamenalo mnoho změn v dějinách obce. V 1. světové válce položilo život 54 bukovských občanů. Období první republiky přineslo výrazný rozvoj živností a společenského života. V roce 1927 byl zaveden vodovod a o dva roky později elektrický proud. Ani druhá světová válka se obci nevyhnula a vyžádala si lidské životy. V květnu 1945 se v obci objevila Rudá armáda.  Druhá polovina 20. století pak přinesla kolektivizaci, založení Jednotného zemědělského družstva a vývoj podle komunistické ideologie, jejíž konec přišel s rokem 1989.

Hřbitov

Byl založen v druhé polovině 18. století. Z této doby se však žádný náhrobek nedochoval. Nejzajímavější náhrobek pochází z roku 1801 s latinským chronogramem. Dalšími zajímavými náhrobky jsou náhrobek Jana Zahradníka, knížecího Schwarzenberského kováře, který zemřel 14. února 1882 ve věku 85 let a náhrobek Marie Hoškové z roku 1886. Centrální kříž byl však postaven až v roce 1862.

Tvrziště 

Zaniklé vrcholně středověké feudální sídlo bylo vybudováno na oválném ostrůvku v rybníku obtékaném Bukovským potokem. Tvrz, jejímž zakladatelem byl patrně Petr z Rožmberka, vznikla v první třetině 14. století, její zánik je možné datovat na přelom 14. a 15. století.

Kostel Narození Panny Marie 

Jednolodní kostel s trojboce ukončeným presbytářem, hranolovou věží nad vítězným obloukem a sakristií. Byl postaven někdy po roce 1260, nejspíše v krátce po založení městečka Přemyslem Otakarem II. Interiér presbytáře je zdoben vzácnými gotickými nástěnnými malbami, jejichž vznik je datován kolem roku 1460. Ke konci 19. století byla prodloužena hlavní loď a zhotovena nová pseudogotická helmice věže. U kostela je výklenková kaple s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého.

Boží muka při cestě do Horního Bukovska 

Kamenná boží muka jsou tvořena vyšším hranolovým soklem, štíhlým okoseným dříkem a malou čtyřbokou lucernou ukončenou křížkem. Na soklu jsou vytesána písmena CBV a datace 1812.

Venkovská usedlost čp. 61 

Přízemní zděná uzavřená usedlost s podélně orientovaným obytným stavením a výměnkem se zvlněným štítem s trojúhelným nástavcem.

Secesní budova školy

Byla postavena v r. 1906. Přes novodobé úpravy patří mezi nejhezčí a slohově nejčistší secesní školní budovy v jihočeském regionu.

Zajímavosti:

V Dolním Bukovsku napsal Alois Jirásek (1851-1930) část svého husitského románu „Proti všem“, vydaného v roce 1893, jehož děj se v okolí částečně odehrává.

V roce 1851 se zde narodila Marie Vydrová (1851-1946), česká a československá politička, meziválečná senátorka Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa.  

Tradice cihlářské výroby v Dolním Bukovsku sahá až do středověku. Novodobá začíná roku 1876, kdy byla Janem Řehořem vystavěna první žárová pec a otevřena první těžní jáma. Koncem 19. století byl podnik jeho synem Františkem modernizován (byla postavena již 14 komorová pec s 36 metrů vysokým komínem). Později přibyl též parní stroj a výroba byla více mechanizována. Cihelna patřila rodu Řehořů až do roku 1950. Po nástupu komunistické moci se stala součástí národního podniku Jihočeské cihelny. V sedmdesátých letech byl provoz opět modernizován. V roce 1992 byla vrácena rodině původních majitelů a funguje dodnes.